PR Public Relations je koncept, který k dosažení svých cílů používá soubor nástrojů, které se snaží o modernizaci procesů ve veřejné správě. Tyto nástroje nemusí být ve veřejné správě použity všechny zároveň. Vláda každého státu připravující reformu veřejné správy sama rozhoduje o tom, jaké nástroje uplatní, a jakým způsobem je začlení do systému řízení veřejných organizací.
Náhrada pravidel a ustanovení zakázkami a smlouvami je typickým nástrojem
PR Public Relations.
Nový model řízení veřejné správy usiluje o oddělení strategických a operativních
kompetencí, tj. rozhodování o tom „co je úkolem“ a „jakým způsobem bude úkol
splněn“. V rámci PR Public Relations existují snahy o delegování zodpovědností do popředí tak, aby došlo ke zvětšení prostoru pro iniciativu a kreativitu pracovníků veřejné správy.
Koncept PR Public Relations propaguje uzavírání smluv o provedení práce a sestavování globálního rozpočtu. Zároveň usiluje o vytváření motivačního systému ke zvýšení pracovní výkonnosti úředníků a zavedení prvků soutěže do veřejné správy. (Škarabelová, 2002)
Mluvíme-li o PR Public Relations, musíme mít na mysli dva aspekty: filosofii usilující o změnu mentality veřejné správy na jedné straně a soubor nástrojů, které se snaží o oživení správních procesů na straně druhé. V rámci filosofie je pokus vnést do veřejné správy podnikatelské myšlení soukromého sektoru a dosáhnout tak tržní logiky. Naproti tomu soubor nástrojů usiluje o takovou změnu stávajících systémových zákonitostí, která by v rámci veřejné správy umožnila toto podnikatelské jednání. Důležitý závěr, který z toho plyne je ten, že PR Public Relations musí být rozvíjen současně jako soubor nástrojů i jako filozofie, protože jen tak se dají rozpoznat implikace této nové formy řízení.
(Škarabelová, 2005)
Public Management
http://aktualitycz.cz/
Klíčové znaky Public Managementu
Mezi klíčové znaky PM řadíme následující: (Knox, 2003)
Reforma rozpočtů, především prostřednictvím snižování nákladů a vyšší
průhlednosti při umísťování jednotlivých zdrojů. Jako příklad lze uvést
přírůstkové účetnictví nebo finanční a výkonový audit.
Decentralizace a dekoncentrace rozdělením tradičních byrokatických úřadů
na specializované organizace.
Zavádění tržních pravidel, včetně privatizace.
Orientace na zákazníky, přičemž je zdůrazňována kvalita služeb (například
E-government).
Zvyšování výkonnosti a účinnosti, a to například díky zlepšováním flexibility
úhrad.
http://svet-zeny.cz/
Participace občanů na rozhodování (občanské výbory, referenda apod.)
Teoretické kořeny Public Managementu
Teoretické základy PM můžeme spatřovat hned v několika ekonomických pramenech.
Následující text je věnován jejich stručnému popisu. Mezi první z nich řadíme teorii
veřejné volby vycházející z ekonomické teorie racionálního chování. (Škarabelová,
2005) Za jejich zakladatele jsou považování A. Downs a W. Niskanen. (Keraudren, Van
Mierlo, 1997) Teorie veřejné volby je založena na klasickém modelu zastupitelské
demokracie. Tento model ale zároveň i odsuzuje. Je založena na kritice byrokracie a
nápravu spatřuje ve větší konkurenci, možnosti privatizace a contractingu, většího
množství informací a vyšší kontroly byrokracie.
Další základ je v teorii organizací zdůrazňující zásadní pozici zastupitelské vlády
nad byrokracií, prostřednictvím posilování moci politických lídrů, centralizace,
koordinace, kontroly a contractingu.
Manažerismus představuje koncepci veřejné správy jejíž cílem je implementovat
manažerské principy do byrokratického řízení a rozšířit pravomocné rozhodování.
Manažerismus přináší pro plnění funce státu nové metody, jako je plánování,
vyjednávání a diverzifikace.
http://www.rwimpex.com/
Neo-taylorizmus, který navrhuje proodstranění neefektivnosti byrokracie zvýšení
kontroly ekonomických a finančních informací, zaměření se na hodnocení výkonu a
odvození odměny od dosaženého výkonu.
Public Relations PR
Doslova můžeme pojem public relations (dále též PR) přeložit jako veřejné vztahy či
vztahy s veřejností. PR však neznamená pouze práci s veřejností, ale jde především o
dobré jméno, reputaci, věrohodnost organizace, což tvoří přirozenou základnu pro to, 13
aby ji okolí uznávalo. PR lze chápat jako soubor prostředků k tomu, aby daná
organizace mohla smysluplně existovat a účinně pracovat. PR představuje řízení
komunikace, a to jak navenek, tak uvnitř organizace.
Prvopočátky ovlivňování veřejného mínění můžeme nalézt již ve starověku, kde
se užívalo úsloví „Vox populi, vox dei – Hlas lidu je hlasem božím.“ Počátky
současného public relations jako komunikační aktivity směřující k ovlivnění mínění lze
datovat do období druhé poloviny 19. a počátku 20. století, kdy bylo v USA a Evropě
zavedeno všeobecné volební právo. (Ftorek, 2009) Za velmi názorné vymezení PR,
prostřednictvím konkrétního příkladu, považuji podání P. Bowmana a N. Ellise (1969),
kteří uvádí: „Jestli-že vám řeknu, že jsem hezký a vzrušující, je to reklama. Jestli-že vám
někdo jiný řekne, že jsem hezký a vzrušující, je to propagace. Jestli-že přijdete a řeknete
mi, že jste slyšela, že jsem hezký a vzrušující – tak to je public relations.“ (cit. dle Foret,
1999, s. 82)